Proč Masaryk pláče? | Rozhovor s Chemisem, autorem muralu z 11. ročníku Street art festivalu

Je to skoro měsíc, co skončil 11. ročník Street art festivalu a tvůj mural Masaryka, který se od začátku těšil velké pozornosti, dnes žije vlastním virálním životem a na sociálních sítích trhá rekordy. Co na to říkáš?

Chemis: „Po festivalu jsem odjel na tři týdny malovat na Arubu, po návratu do ČR se to vše rozpoutalo, a viděl to snad každý, za což jsem velmi rád a o to mi šlo, aby to vidělo co nejvíce lidí, alespoň elektronickou cestou. Ale takový dopad a odezvu jsem opravdu nečekal.”

Tohle ale není tvůj první mural, ve kterém reflektuješ společensko-politické nálady, vzpomenu třeba tvoji malbu v pražském Těsnově, kdy vznikl mural znázorňující tři postavy skloněné k modlitbě, jedna z nich je žena se šátkem na hlavě. Dílo je věnováno památce obětí teroristických útoků v Paříži. Nese každá tvoje práce nějaký vzkaz?

Chemis: „Tyto stolečensko-politické a eviromentální témata jsou v podstatě náplní mojí umělecké práce. Snažím se skrze svoji tvorbu sdělovat svoje postoje a názory, upozorňovat na problémy ve společnosti. Maloval jsem Trumpa, než byl zvolen, malbu po události v Paříži a Bruselu, vzdal hold den po úmrtí Vaclava Havla a další podobné muraly.”

Jaký je význam olomouckého Masaryka?

Chemis: „Masaryk je symbol, takže jsem jej použil právě pro to, co v lidech jeho jméno nejvíce vyvolává – vlastenectví, hrdost, demokracie, morálnost a noblesu. Myslím si, že spousta těchto vlastností je současnou společností a politiky, překrucována, využívána a špiněna. Je to Masarykův pohled na vytrácení se těchto hodnot v dnešní době.”

Když jsme připravovali letošní ročník festivalu, chtěli jsme i my nějakým způsobem reagovat na společenské dění, proto jsme do festivalu zapojili i oslavy 100. výročí založení ČSR, jednak pokřtěním komiksu 1918 a 1968 od autorů Martina Šinkovského a Ticha 762 a druhak tagtoolovou videoprojekcí na toto téma. O to víc náš těší, že jsi svým konceptem malby zapadl do letošního ročníku. Jak vlastně tenhle nápad vznikl? Bylo to plánované, nebo spontánní?

Chemis: „Idea malby k oslavě výročí mě napadla před rokem, v hlavě jsem začal skládat možné podoby, nechtěl jsem, aby to působilo nějak agresivně nebo směšně, ale aby to mělo jasné poselství. Když jsem vymyslel tento motiv, začal jsem hledat zeď, která by byla všem na očích a měla ideální proporce. Nemohl jsem však takovou najít a tak v podstatě jako poslední možnost jsem využil tento festival v Olomouci. Takže Masaryk mohl být klidně třeba v Praze.”

Graffiti a street artu se věnuješ od svých 15 let, cestuješ po světě, maloval jsi mural i na Majdanu…Kde se ti nejlépe malovalo? Na festivalech nebo po vlastní trase?

Chemis: „Popravdě se mi nejlépe maluje na vlastní pěst. I když se na festivalech nemusím o nic starat, nemůžu na druhou stranu nic ovlivňovat a často si nemůžu dovolit namalovat to, co bych chtěl. Festivaly jsou většinou organizovány za podpory města, nebo na plochách firem či soukromníků, a ti všichni se snaží prosadit svoji vizi, nebo jsou jednoduše proti něčemu kontroverznímu. Opravdovou svobodu mám, když jsem sám za sebe a vše si zařídím vlastní cestou. Zároveň tak zažívám skvělá dobrodružství a sbírám nezapomenutelné zážitky.”

Poslední otázka, čemu se v současnosti věnuješ a co chystáš v budoucnu? Plánuješ něco podobného třeba k 30. výročí od sametové revoluce?

Chemis: „Mám před sebou mnoho projektů a nápadů na malby, čekám jen na ty správné příležitosti, zatím ale nemám nic připravené k 30. výročí, není to tak, že bych maloval podle kalendáře, uvidíme co přijde.