„Chtěla bych, aby žádná mladá sportovkyně nikdy neztrácela naději. A to je poselství olomouckého basketbalového hřiště,“ říká Júlia Mota Albaquerque
Publikováno: 10. 10. 2024
Basketbalové hřiště na ulici Za Vodojemem v olomoucké městské části Nová ulice zdobí od začátku září 2024 motiv navržený brazilskou umělkyní Júlií Mota Albaquerque. Malba znázorňuje postavy tří dívek hrající trojici rozličných míčových sportů. Co přesně to znamená a kde vzala umělkyně inspiraci se dočtete v následujícím rozhovoru.
Původně jsi z Brazílie, ale momentálně žiješ v Berlíně. Jak se to přihodilo?
Tohle má asi původ v době, kdy jsem ještě byla teenager. Hrála jsem tenis, díky kterému jsem následně dostala stipendium a měla jsem tak možnost studovat a trénovat ve Spojených státech. Po dokončení školy jsem tak nějak nevěděla, co se sebou, jen jsem věděla, že chci žít v zahraničí. Tak jsem se rozhodla pro Berlín: měla jsem tam kamarády a chtěla jsem pokračovat ve studiu.
Zmiňuješ tenis a stipendium. Nechtěla jsi nikdy hrát tenis profesionálně?
Ano, když jsem byla teenager, tak to beze sporu byl můj největší cíl. Ale bohužel, teď, když se na to dívám zpětně, tak jsem asi neměla to, co to vyžaduje. A peníze, protože každý vrcholový sport je hodně o penězích.
O podobném příběhu je i tvůj návrh hřiště, na kterém v Olomouci pracuješ, je to tak?
Je to tak. Centrem návrhu jsou tři ženské figury hrající tři různé sporty: tohle téma jsem si vybrala hlavně proto, že sport obecně – včetně tenisu – je v Brazílii chápán jako mužská záležitost. A proto jsem chtěla v malbě vyjádřit podporu všem ženám a dívkám, že není třeba se vzdávat. Jde o to jít si za svým a třeba si vydobýt místo na mužských turnajích.
Tobě se přihodilo něco podobného?
Přesně. Vzhledem k tomu, že tenis není zcela populární sport v Brazílii, tak jsem ve své věkové skupině neměla žádné protihráčky, díky kterým bych mohla sbírat turnajové body. A tak jsem se musela poprat o místo na mužských tenisových turnajích.
Jak je na tom tenis v Brazílii?
Určitě ne tak dobře jako tenis v České republice (smích). Tenis nepatří k těm nejpopulárnějším sportům v Brazílii, ale pár dobrých hráčů tam určitě máme.
Sleduješ sport?
Zrovna teď mě baví lezení, takže hltám všechno, co se toho týká. Ale když byla olympiáda, dívala jsem se na všechno, na co jsem mohla.
Takže chceš začít s lezením?
Vlastně už jsem před nějakou dobou začala. Momentálně jsem ve fázi, kdy posiluju a zkouším bouldering. A vzhledem k tomu, že se bojím výšek, tak se pravděpodobně k lezení na skály nikdy nedostanu (smích). Je to o tom, a to se týká všeho sportu, že si vyčistím hlavu a nemusím na nic myslet.
O umělkyni
Júlia Mota Albuquerque je umělkyně původem z brazilského Belo Horizonte, která nyní žije v Berlíně. Dodnes tedy nazývala svým domovem již tři země – Brazílii, Spojené státy a Německo. Tato bývalá tenistka a začínající horolezkyně se nyní plně věnuje své umělecké tvorbě. Její práce sahá od digitálních ilustrací pro branding, publikace a reklamu až po velkoformátové muraly a instalace.
Júlia se zaměřuje na témata rozmanitosti, inkluze a soudržnosti, a nejvíce si cení projektů, které jí umožňují vnášet své umění do veřejných a městských prostor, kde může pozitivně ovlivnit místní komunity prostřednictvím přístupného umění. Je fascinována fyzickými prostory a rušnými městy, což ji přivedlo k její lásce ke street artu. Kromě toho ráda experimentuje s různými médii, a tak můžete v její tvorbě objevit nejen graffiti, ale i například tufting, malbu na objekty a snad v budoucnu i velké instalace v městských prostorách.
Autorka rozhovoru: Barbora Křížová
Autorka medailonu: Nela Benhartová
Poslechněte si rozhovor s umělkyní pro Český rozhlas:
