Juchů...

Exkluzivní interview s legendární fotografkou Marthou Cooper

Publikováno: 10. 5. 2021


Už jako malá holka se seznámila s focením díky obchodu s fotoaparáty, který vlastnili její otec a strýc, díky mamince zas přičichla k žurnalistice. Oba tyto vlivy zformovaly jednu z nejvýraznějších postav světové fotografie, která díky práci pro New York Post začala dokumentovat newyorskou graffiti scénu a stala se její nepostradatelnou součástí stejně jako Dondi, newyorský writer, který ji do života této subkultury zasvětil. V roce 1984 vydala “bibli graffiti” Subway art, které se prodalo před půl milionu výtisků. Dnes Marthu Cooper srdečně vítáme v rozhovoru pro olomoucký Street Art Festival a jsme nesmírně rádi, že naše pozvání přijala.

Měsíc květen se u nás ponese ve jménu Marthy Cooper, známé americké fotografky, jež zvěčnila mnohá graffiti a zpřístupnila je tak lidem po celém světě. Od 16. května budeme promítat dokumentární film o Martě Cooper a 14. května si popovídáme s režisérkou filmu, Selinou Miles. Dnes vám přinášíme rozhovor se samotnou Marthou Cooper!

 

Vnímáte, zda a jak moc se změnila scéna v US během posledních 10ti let s příchodem kamer?

 

Umělecká scéna v New Yorku je obrovská a jako o celku o ní moc nevím. Z hlediska každodenního focení a toho, jak moc šla technika dopředu, může dneska téměř každý pořizovat dobré snímky. Navíc je můžeme sami zveřejňovat na sociálních sítích, takže je fotografie mnohem populárnější než dřív. Ale tím, jak to ovlivnilo svět umění, si nejsem jistá.

 

Co říkáte na aktuální revival wholetrain graffiti v newyorském metru? Dokumentujete ho nějak?

 

Jsem ráda, že se zase writeři vrátili do newyorského metra, ale nedokumentuji to, jelikož jsem stále velmi opatrná kvůli situaci s koronavirem.

 

Stýská se vám po analogových fotkách, popřípadě používáte ještě někdy analog? A co říkáte na to, že se graffiti často dělají jen pro instagram? Sledujete také tuto “insta” zónu?

 

Analogické fotky mi vůbec nechybí – digitální je mnohem flexibilnější. Můžu střílet fotky na vyšší iso a nemusím se starat o vyvážení světla tak, jak jsem to musela dělat s filmem. Také mě baví upravovat si fotky ve Photoshopu.

 

Přišla vám někdy funkční snaha přenést graffiti/street art do galerií?

 

Osobně dávám přednost pouličnímu graffiti než graffiti v galeriích, ale uznávám, že mnozí writeři jsou také dobrými výtvarnými umělci a těší mě, že se mohou živit prodejem svého umění v galeriích.

 

Jak vnímáte to, že graffiti scéna obecně vnímá street art negativně, jako kýčovitej a zaprodanej?

 

Já vnímám street art a graffiti jako dva různé druhy umění s určitým přesahem a jsem fanouškem obou. Důležité je, aby lidé porozuměli jejich rozdílům a ocenili jejich jedinečnost a to, co každý z nich přináší.

 

Zajímáte se o pixacao? A fotila jste i v Brazílii?

 

Pixacao se mi líbí hodně. Když jsem pracovala v Sao Paulu s Mundanem na projektu Pimp My Carroca, tak mě do pixacaa a jeho writerů zasvětil.

 

Viděla jste dokument Girl Power od české writerky Sany? Pokud ano, jak se vám líbil?

 

Ano, viděla, byl fakt super a taky je hodně důležitý pro ženské tvůrkyně.

Projevil se nějak COVID na výskytu graffiti v US? Je ho méně?

 

Jak je to na ostatních místech US nevím, ale  v New Yorku je graffiti spousta. Mnoho obchodů bylo kvůli COVIDU zavřeno a jejich stažené rolety byly vyloženě pozvánkou pro writery.

 

Znáte se osobně s mladýma crews a chodíte s nimi fotit tak, jako v dobách Subway art, nebo už jen fotíte „z dálky“?

 

Neznám žádné mladé newyorské crews, ale nedávno jsem pracovala s crew 1UP v Berlíně a společně s fotografem a přítelem Ninjou K. jsme vydali knihu “1 týden s 1UP”.

 

Jak budou podle vás vypadat budoucí ulice, když se “kapitalismus dozoru” stane “normální”?

 

Já se nikdy nesnažím předvídat budoucnost – snažím se soustředit pouze na to, co probíhá tady a teď.

 

Existují názory, že graffiti v metrech ztratily svůj původní účel, to jest “největší výkladní skříně”, zatímco dnes se to dělá jen pro fotografie, vozy se před opuštěním depa obrušují. Jaký je váš názor?

 

Jakékoliv “metro” graffiti jsou vzrušující – přála bych si, aby na vozech zůstávaly a aby je vidělo na vlastní oči co nejvíce lidí.